Aragonit, CaCO3
Aragonit, uhličitan vápenatý, má stejné chemické složení jako mnohem rozšířenější kalcit. Oba minerály se liší uspořádáním stavebních částic (molekul), tzn. uspořádáním krystalové struktury. Říkáme, že aragonit krystalizuje v kosočtverečné (rombické) krystalové soustavě (má rombickou souměrnost), zatímco kalcit krystalizuje v klencové (trigonální) krystalové soustavě (má trigonální souměrnost).
Aragonit je v přírodě poměrně běžný, vyskytuje se ve velmi rozmanitých podobách a vzniká v rozličných prostředích. Je bezbarvý, bílý, žlutý, zelený, šedý, fialový, červený, modrý, průhledný až neprůhledný, skelně až mastně lesklý. Nejčastěji tvoří agregáty různého typu: stébelnaté, paprsčité, vrstevnaté, kulovité, keříčkovité, krápníkovité, celistvé, porézní. Tvoří také sloupcovité až jehlicovité krystaly. Vzniká v dutinách vulkanických hornin, usazuje se z horkých pramenů, krystalizuje z roztoků na ložiskách rozličných nerostných surovin, vyskytuje se v karbonátových horninách (vápencích, sideritech, magnezitech), na puklinách serpentinitů (hadců), v evaporitech (solných a sádrovcových sedimentech). Buduje schránky některých organismů jako jsou měkkýši a koráli.
Typovou lokalitou aragonitu je Molina v Aragónii ve Španělsku, odkud pocházejí volné až 7 cm velké šestiboké sloupce šedofialové barvy. Aragonit zde vznikl v solných a sádrovcových jílovcích triasového stáří; podle naleziště v Aragónii byl pojmenován v roce 1797 A. G. Wernerem. Velmi pěkné drúzy krystalů aragonitu poskytovaly v 19. a 20. století četné doly na síru v provinciích Enna, Caltanissetta a Agrigento na Sicílii. Drúzy krystalů aragonitu nasedají spolu s krystaly síry a celestinu na stěny příčných trhlin ve vápencích a slínech. Aragonit tvoří do dutin obvykle nízce sloupcovité, méně často i dlouze sloupcovité, hranolovité šestiboké krystaly, bílé, světle šedé a nazelenalé, většinou silně skelně lesklé a jejich velikost obvykle dosahuje 5 cm.
V České republice se nejvíce nalezišť s výskytem aragonitu nachází v Českém středohoří a v Doupovských horách, tedy vulkanických pohořích. Nejslavnější lokalitou je vrch Číčov u Hořence, severně od Loun. Toto naleziště poskytlo převážně v 19. století množství dokonalých sloupcovitých krystalů aragonitu světle až tmavě žluté barvy. Krystaly bývají průhledné a velmi čisté, takže jsou považovány za jedinou aragonitovou surovinu na světě vhodnou k výrobě facetovaných výbrusů, zhotovovaných ovšem pouze pro sběratelské účely – do šperků nejsou použitelné, protože aragonit je příliš měkký. Nově byly u Hořence nalezeny sloupcovité krystaly aragonitu až 30 cm dlouhé. Slavnou českou lokalitou aragonitu je také čedičový lom na Hřídelecké hůrce u Hřídelce, jižně od Nové Paky. Aragonit se zde vyskytoval jednak v podobě žlutohnědých hrubě i tence paprsčitých agregátů o délce stébel až 10 cm, jednak jako až 12 cm dlouhé sloupcovité krystaly.
Na Slovensku jsou téměř legendární staré (19. stol.) nálezy drúz šestibokých až 10 cm dlouhých sloupců aragonitu nacházených při těžbě mědi na rudních žilách na lokalitě Špania Dolina, s. od Banské Štiavnice. Světové úrovně dosáhly i výskyty aragonitu na ložisku magnezitu v Podrečanech, ssz. od Lučence. V mineralogické expozici v Národním muzeu je vystavena unikátní 50 cm velká drúza až 12 cm dlouhých bílých hrotitých krystalů z této lokality.
Velmi známou formou výskytu aragonitu je tzv. vřídlovec a hrachovec. Jedná se o jemnozrnné až jemně vláknité vrstevnaté, bílé až hnědé agregáty vysrážené z horkých pramenů v Karlových Varech. Vřídlovec se jako tradiční ozdobný kámen řeže a leští. Velmi známý je i tzv. železný květ z lomů na vrchu Erzberg jižně od Eisenerzu ve Štýrsku (Rakousko). Na této lokalitě tvoří aragonit bílé spletitě keříčkovité agregáty složené z radiálně uspořádaných vláken aragonitu. Železným květem byl nazván proto, že se nachází v dutinách na sideritovém ložisku – siderit byl na Erzbergu těžen jako železná ruda. Prakticky stejné ukázky železného květu se nacházejí i na mnoha dalších lokalitách, velmi pěkné vzorky pocházejí například z Hüttenbergu v Korutanech (Rakousko) či z mramorů vrchu Hrádok mezi Jelšavou a Štítnikem na Slovensku (tvoří bohatou výzdobu Ochtinské aragonitové jeskyně); u nás můžeme aragonity vzhledu železného květu spatřit ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou, jižně od Hranic na Moravě.
Aragonit spolu s kalcitem buduje tzv. travertiny a „onyxové mramory“, které bývají používány jako dekorační kámen.
Další informace v literatuře
- Bohatý M. (2004): Aragonit, nerost, který vstoupil do dějin mineralogie. – Minerál (Brno) 12, 3, 163–176.
- Filippi M. (2001): Výskyty různých morfologických forem aragonitu v Lounském středohoří. – Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze 9, 76–81.
- Velebil D. (2004): Aragonity ve sbírkách Národního muzea v Praze. – Minerál (Brno) 12, 3, 227–235.
Zobrazit: