Kasiterit, SnO2
Kasiterit je oxid cíničitý. Je to hlavní ruda cínu. Obvykle je hnědočerný až černý, bývá i hnědý a červenohnědý, je kovově až diamantově lesklý, průsvitný až neprůhledný. Tvoří zrnité agregáty, často se vyskytuje i v podobě dobře omezených krystalů.
Ložiska kasiteritu jsou vázána na autometamorfně přeměněné cínonosné žuly a s nimi spjaté hydrotermální žíly, dále na některé pegmatity a kontaktně metasomatické skarny, na hydrotermální žíly spjaté s vulkanity a na vulkanosedimenty. Kasiterit je velmi odolný, takže po zvětrání původních matečných hornin se dostává do říčních náplavů, v nichž se také díky své poměrně vysoké hustotě („je těžký“) hromadí. Náplavy jsou dnes hlavním světovým zdrojem kasiteritu.
Cín se používá především do slitin jako jsou bronzy, ložiskové kovy a liteřina, používá se na pocínování plechů (konzervy), na výrobu staniolu, kuchyňského nádobí, v elektrotechnice (kontakty), v chemickém, sklářském, textilním a farmaceutickém průmyslu. Hlavními producenty cínu jsou Čína, Indonésie, Peru, Brazílie, Bolívie, Austrálie a Malajsie.
V prehistorických dobách byl cín strategickou surovinou potřebnou k výrobě bronzu. V historických dobách byl dosti ceněn, používal se do zvonoviny, děloviny, na výrobu cínového nádobí, přepychových rakví či varhanních píšťal. V pozdním středověku a raném novověku byly vedle anglického Cornwallu druhým nejvýznamnějším producentem cínu Čechy, konkrétně ložiska v Horním Slavkově, na Krupce a jinde v Krušnohoří. Menší ložiska kasiteritu jsou také v sz. Španělsku, v Portugalsku a ve Francii.
Z našich ložisek na Cínovci, ssz. od Teplic, a na Krupce, sv. od Teplic, v Krušných horách pocházejí pěkné až 3 cm velké krystaly kasiteritu. Na cíno-wolframovém ložisku Horní Slavkov jjz. od Karlových Varů byly v historických dobách nalézány krystaly kasiteritu i přes 10 cm velké.
Zobrazit: